Interv Akut Kardiol. 2009;8(6):307-310
Přes narůstající počet a nadějné výsledky katetrizačních ablací a kardiochirurgických výkonů k ovlivnění fibrilace síní (FS) zůstává v současnosti
hlavním léčebným postupem u různých forem FS medikamentózní léčba. Rozlišujeme 2 hlavní strategie této léčby: kontrolu srdeční
frekvence a kontrolu srdečního rytmu. K obnovení a udržení sinusového rytmu jsou používána u pacientů bez strukturálního srdečního
postižení především 3 antiarytmika – propafenon, sotalol, flecainid – a u pacientů s kardiálním postižením je preferován amiodaron. Jsou
vyvíjena nová antiarytmika – selektivní pro síňový myokard, či analoga amiodaronu s podstatně menším rizikem nežádoucích účinků
(např. dronedaron). Pozornost je též zaměřena na léky, které potlačují vývoj arytmogenního substrátu v síních (inhibitory ACE, sartany,
statiny aj.). Vyjmenované léky jsou též podávány k posílení efektu nefarmakologické léčbě v rámci tzv. hybridní terapie.
Despite the increasing number and promising results of catheter ablations and cardiac surgeries to manage atrial fibrillation (AF),
drug therapy currently remains the mainstay of treatment in various forms of AF. Two major strategies of this treatment are distinguished:
heart rate control and heart rhythm control. To restore and maintain the sinus rhythm, three antiarrhythmic drugs – propafenone,
sotalol, and flecainide – are mainly used in patients without structural cardiac disease; in those with cardiac damage, amiodarone is
preferred. New antiarrhythmic drugs are being developed such as selective ones for atrial myocardium, or amiodarone analogues with
a substantially lower risk of adverse effects (e. g. dronedarone). Attention is also paid to medications suppressing the development of
arrhythmogenic substrate in the atria (ACE inhibitors, sartans, statins etc.). The medications mentioned above are also administered to
enhance the effect of nonpharmacological treatment within the so-called hybrid therapy.
Zveřejněno: 12. prosinec 2009 Zobrazit citaci