Interv Akut Kardiol. 2011;10(4):154-162
Cíl: Retrospektivní analýza efektivity a bezpečnosti endovaskulární léčby onemocnění sestupné hrudní aorty a distálního aortálního
oblouku pomocí hrudních stentgraftů.
Materiál a metodika: V období od května 1999 do března 2011 jsme na našem pracovišti léčili celkem 62 pacientů (46 mužů, 16 žen,
průměrný věk 59,5 let). Jednalo se o symptomatickou degenerativní výduť (n = 7), aortální vřed (n = 7), infekční výduť (n = 4), disekci
aorty typu B (n = 20), traumatické poranění aorty (n = 24). Pro krátkou proximální kotvící zónu jsme u 3 pacientů provedli hybridní výkon
s chirurgickým přešitím odstupů supraaortálních tepen a následným zavedením stentgraftu. Celkem jsme u 62 nemocných zavedli
78 hrudních stentgraftů (průměrně 1,3 stentgraftu/pacienta). Předoperační diagnostika a pooperační sledování byly prováděny pomocí
CT angiografie. Interval sledování byl 1–138 měsíců, průměrně 46,2 měsíce.
Výsledky: Technická úspěšnost v našem souboru byla 98,5 %, 30denní mortalita 9,7 % a roční mortalita 14,5 %. Celková mortalita našeho
souboru ve sledovaném období 24,2 %. Mortalita v příčinné souvislosti s léčbou či s aortálním onemocněním byla 8,1 %. V jednom případě
vznikla po léčbě trvalá paraplegie a u jednoho nemocného cévní mozková příhoda. U šesti pacientů byla v druhé době provedena
endovaskulární reintervence se zavedením dalšího stentgraftu (proximální extenze 2×, distální extenze 4×). Ze skupiny 22 nemocných
s překrytím odstupu levé podklíčkové tepny (LSA) se ve dvou případech rozvinuly klaudikační obtíže levé horní končetiny, které byly 1×
řešeny chirurgickou revaskularizací, 1× konzervativně.
Závěr: Endovaskulární léčba onemocnění sestupné hrudní aorty se stala v našem centru léčbou první volby. Plánované překrytí odstupu
LSA ke zlepšení proximální stabilizace při obtížných anatomických podmínkách přináší akceptovatelné riziko ischemie levé horní
končetiny. Hybridní výkony umožňují další rozšíření endovaskulární léčby na postižení aortálního oblouku.
Purpose: Retrospective analysis of efficacy and safety of endovascular treatment of diseases of the descending thoracic aorta and distal
aortic arch with thoracic stent-graft.
Material and Methods: From May 1999 to March 2011 we treated 62 patients (46 men, 16 women, mean age 59.5 years). These were symptomatic
degenerative aneurysms (n = 7), penetrating aortic ulcers (n = 7), mycotic aneurysms (n = 4), type B aortic dissections (n = 20), traumatic
aortic injuries (n = 24). For a short proximal anchoring zone in 3 patients we used a hybrid approach with surgical rerouting technique
and then stent-grafting. A total of 62 patients, we introduced 78 stentgrafts (on average 1.3 of the stent graft/patient). Preoperative diagnosis
and postoperative monitoring was performed using CT angiography. Follow-up interval was 1–138 months, mean 46.2 months.
Results: Technical success was 98.4 % in our group, 30 day mortality was 9.7 %, 1-year mortality was 14.5 % and overall mortality was 24.2 %.
Mortality in causal relationship to treatment of aortic disease was 8.1 %. Permanent stroke occurred after the treatment in one patient and
in one patient developed lower leg paraparesis. Six patients were treated in second period by reintervention with additional stent-graft
implantation (2 proximal, 4 distal extensions). In a group of 22 patients with coverage of the left subclavian artery (LSA) in two cases developed
claudication of the left upper extremity, once resolved spontaneously and one was solved by the surgery revascularization.
Conclusion: Endovascular treatment of descending thoracic aortic diseases has become first choice in our center. Intentional coverage
of the LSA in short and angulated landing zone to improve proximal stabilization of stent-graft and provides an acceptable risk of ischemia
of the left upper extremity. Hybrid procedures allow further expansion of endovascular treatment of the aortic arch involvement.
Zveřejněno: 1. červenec 2011 Zobrazit citaci