Interv Akut Kardiol. 2007;6(2):56-60
Polovina pacientů hospitalizovaných pro srdeční selhání má relativně zachovanou systolickou funkci levé komory. Výskyt tohoto typu srdečního selhání stoupá a dlouhodobá prognóza je podobně nepříznivá jako u systolické dysfunkce. V “klasické“ podobě s tímto typem srdečního selhání setkáváme u starších pacientů, častěji žen, s dlouholetou anamnézou arteriální hypertenze a/nebo diabetu, kteří mají koncentrickou remodelaci či hypertrofii levé komory, zvětšenou levou síň a abnormality diastolického plnění levé komory. Přestože se jedná o časté onemocnění, patofyziologie není zcela objasněna. Mimo poruch diastolického plnění či snížení kontraktilní rezervy při zátěži se při manifestaci tohoto onemocnění významně uplatňují i zvýšená tuhost arteriálního řečiště, porušená mechanická funkce levé síně a abnormální autonomní kardiovaskulární regulace. Pro klinickou prezentaci tohoto onemocnění je typická rychle se rozvíjející plicní kongesce a zvýšený systémový arteriální tlak v kombinaci s nálezem zachované ejekční frakce levé komory srdeční. Léčba akutní formy srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí spočívá v udržení adekvátní oxygenace, diuretické léčbě a především ve vasodilatační léčbě. V dlouhodobé léčbě jsou doporučována diuretika a důsledná kontrola hypertenze s upřednostněním léků, které mají vyšší potenciál navození regrese hypertrofie levé komory. Lze očekávat, že současný intenzivní výzkum patofyziologických mechanizmů povede k objasnění faktorů odpovědných za manifestaci onemocnění, které by pak byly cílem specifičtější, více kauzální léčby.
It has been increasingly recognized that half of patients hospitalized for heart failure has relatively preserved systolic function of the left ventricle. Prevalence of this type of heart failure is increasing and long-term prognosis is similarly dismal as in systolic dysfunction. In its typical form, this disease occurs in older patients, more in females, with long history of arterial hypertension and/or diabetes, who have concentric left ventricular hypertrophy or remodeling, dilated left atrium and abnormalities of diastolic ventricular filling. Despite so frequent, pathophysiology of this disease is not completely elucidated. Besides abnormal diastolic ventricular properties and decreased contractile reserve, other extraventricular mechanisms are equally relevant, such are increased stiffness of large arteries, abnormal mechanical function of left atrium and abnormal autonomic cardiovascular control. Clinical presentation of this condition is characterized by rapidly developing pulmonary congestion, increased systemic arterial blood pressure and preserved cardiac output and ejection fraction. Acute therapy consists of maintaining adequate oxygenation, sedation, administration of diuretics and most importantly, vasodilatators. Long term care consists of handling fluid retention with diuretics and meticulous control of hypertension, preferably with drugs with proven capacity to induce regression of left ventricular hypertrophy. It can be expected that current intensive research of this condition will identify critical mechanisms responsible for the pathophysiology, which will ultimately lead to more specific and causal therapies.
Zveřejněno: 1. červen 2007 Zobrazit citaci