Interv Akut Kardiol. 2019;18(2):96-98 | DOI: 10.36290/kar.2019.026
Léčba betablokátory je již několik desetiletí základní součástí sekundární prevence po prodělaném infarktu myokardu. Studie,
které prokázaly příznivý prognostický efekt betablokátorů, byly provedeny v době před rutinním používáním reperfuzní léčby.
U pacientů, kteří jsou léčeni fibrinolytickou léčbou, je jejich přínos méně výrazný. Ještě méně jasná je situace u pacientů, kteří
jsou léčeni primární perkutánní koronární intervenci, neboť dosavadní prospektivní studie i observační data z registrů nedávají
zatím na indikace a klinický přínos betablokátorů jednoznačný pohled.
Treatment with beta blockers has for several decades been the mainstay of secondary prevention after a recent myocardial infarction.
Studies that showed a favourable prognostic effect of beta blockers were carried out in a period prior to the routine use of reperfusion
treatment. In patients treated with fibrinolytic therapy, the benefit is less pronounced. Even less clear is the situation in patients who
are treated with primary percutaneous coronary intervention, since previous prospective studies as well as observational data from
registries have so far failed to provide an unequivocal opinion as to the indications and clinical benefit of beta blockers.
Zveřejněno: 2. květen 2019 Zobrazit citaci