Interv Akut Kardiol. 2015;14(3):102-107
Cíl: Retrospektivní hodnocení výsledků endovaskulární léčby komplikované disekce aorty pomocí hrudních stentgraftů (SG) a stentů.
Soubor a metodika: V období 2/2001 až 11/2014 bylo na našem pracovišti endovaskulárně léčeno celkem 34 pacientů (7 žen, 27 mužů,
průměrného věku 60,4 let) pro komplikovanou disekci hrudní aorty. Indikací k léčbě byla 6× akutní ruptura aorty, 12× ischemické
komplikace, 10× časná expanze aorty, 6× bolest v zádech a hypertenze nereagující na léčbu. Hrudní stentgraft byl zaváděn z třísla přes
pánevní tepny do oblasti primárního entry s cílem jeho překrytí a navození trombózy nepravého kanálu.
Výsledky: Celkem bylo u 34 pacientů zavedeno 49 hrudních SG (1,4 SG/pacienta). Pro zlepšení perfuze disekovaných větví aorty byl navíc
použit kovový stent: 4× pánevní tepny, 3× horní mezenterická tepna (SMA), 1× levá společná karotická tepna (LCCA). Primární technická
úspěšnost naší léčby se umístěním SG přes oblast entry a navozením trombózy nepravého kanálu byla 91,2 % (31/34). U osmi pacientů
(23,5 %) byla v druhé době provedena extenze hrudního SG pro progresi disekce. U 4 pacientů (11,8 %) došlo v průběhu sledování k progresivní
dilataci disekované břišní aorty > 50 mm, která byla u 3 nemocných léčena chirurgickou resekcí výdutě.
Závažné komplikace spojené s léčbou se vyskytly v 14,7 % (5/34): 2× paraplegie, 1× cévní mozková příhoda, 2× retrográdní disekce
ascendentní aorty. Třicetidenní letalita našeho souboru je 5,9 % (2/34), jednoroční 11,8 % (4/34), tříletá letalita pak 17,6 % (6/34).
Závěr: Endovaskulární léčba komplikované disekce hrudní aorty typu B je v našem centru považována za metodu volby se slibnými
střednědobými výsledky. Pravidelné sledování pacientů po léčbě je nezbytné k časnému určení komplikací a k následné léčbě.
Aim: Retrospective analysis of results of endovascular treatment of complicated aortic dissection type B using thoracic stent grafts (SG) and stents.
Material and Methods: We treated 34 patients (7 women, 27 men, mean age 60.4 years) endovascularly due to complicated dissection
B of thoracic aorta from February 2001 to August 2014. Indication to treatment was acute rupture of aorta in 6 cases, ischemic complications
in 12 cases, early aortic expansion in 10 cases, back pain and refractory hypertension despite full medical therapy in 6 cases.
Results: We implanted 49 stent grafts in 34 patients (1.4 SG/patient). To improve perfusion of dissected aortic branches we additionally
inserted metallic stents: 4 × in pelvic arteries, 3 × in the superior mesenteric artery (SMA), 1 × in the left common carotid artery (LCCA).
Primary technical success of our treatment with placement of stent graft over the primary entry and initiation of thrombosis of false lumen
was 91.2 % (31/34). Eight patients (23.5 %) were treated in second period by additional SG implantation (3 proximal, 5 distal extensions).
In 4 patients (11.8 %) developed progressive dilatation of dissected abdominal aorta > 50mm, three patients were treated surgically
by resection of the aneurysm during follow-up period.
Conclusion: Endovascular treatment of complicated dissection of the thoracic aorta type B is in our department considered to be the
first-line therapy with promising mid-term results. Follow-up of patients after treatment using imaging methods is necessary for early
detection of possible complications and to adjust appropriate therapy.
Zveřejněno: 1. říjen 2015 Zobrazit citaci