Interv Akut Kardiol. 2010;9(3):121-128

Profil pacientů léčených extrakorporální membránovou oxygenací (ECMO)

Jan Bělohlávek¹, Vilém Rohn², Jan Kunstýř³, Jan Tošovský², Martin Balík³, Michal Semrád², Jan Horák¹, Michal Lipš³, Severyn Romaniv³, František Mlejnský², Igor Vykydal², Jan Krištof³, Martin Stříteský³, Vratislav Mrázek¹, Aleš Linhart¹, Jaroslav Lindner²

Kardiocentrum VFN a 1. LF UK, Praha

¹ II. interní klinika kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK, Praha

² II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK, Praha

³ Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN a 1. LF UK, Praha

Úvod: Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je uznávanou záchrannou („rescue“) metodou v léčbě těžkého respiračního

anebo kardiálního selhání u dětí a novorozenců a v posledních letech je stále častěji využívána i u dospělých. Podpora systémem ECMO

může být zahájena velmi rychle v urgentních situacích jak perkutánním, tak chirurgickým přístupem a umožňuje překlenutí k rozhodnutí

o dalším postupu, k jiným podpůrným systémům nebo k urgentní orgánové transplantaci.

Cíl: Seznámit odbornou veřejnost se zkušenostmi ECMO programu v kardiocentru.

Metody, pacienti a výsledky: Za indikaci a průběh ECMO podpory u všech pacientů je zodpovědný tzv. ECMO tým složený ze zástupců

jednotlivých oborů, které se na ECMO programu podílejí. Od založení ECMO týmu v naší instituci v říjnu 2007 bylo do konce února

roku 2010 indikováno k mechanické srdeční podpoře celkem 30 konsekutivních pacientů. ECMO podpora byla nakonec zahájena

u 27 nemocných, 1 pacientka zemřela během implantace, 1 nemocná měla systém napojen jako pravostrannou srdeční podporu

a jedna nemocná byla připojena na levostrannou srdeční podporu. U ECMO pacientů byl použit celkem 18× veno-arteriální přístup,

9× veno-venózní, 3× byl zvolen centrální chirurgický přístup, u zbylých pacientů periferní. Dva pacienti byli ošetřeni jako plánovaní

před riskantní perkutánní koronární intervencí, u všech ostatních se jednalo o urgentní stavy. Nejčastější indikací k ECMO podpoře

byl postkardiotomický kardiogenní šok (14×) a nezvladatelné respirační selhání charakteru ARDS (9×, z toho 5× v souvislosti s infekcí

virem chřipky typu H1N1). U 4 pacientů se jednalo o těžké pravostranné srdeční selhání a 3 pacienti měli akutní infarkt myokardu

s rupturou mezikomorové přepážky. Průměrná doba podpory byla 8 dní (1–28 dní). Čtrnáct pacientů (52 %) bylo úspěšně od ECMO

odpojeno, z nich 2 zemřeli po dlouhotrvající následné hospitalizaci, 10 (37 %) se dožilo propuštění a 2 nemocní jsou v době přípravy

článku stále hospitalizováni.

Závěr: ECMO umožňuje stabilizaci a léčbu nemocných v těžkém kardiorespiračním selhání, nejčastějšími důvody indikace ECMO podpory

v kardiocentru je postkardiotomický kardiogenní šok, těžké ARDS a kardiogenní šok u infarktu s rupturou komorového septa. S ohledem

na kritický stav nemocných hodnotíme cca 60 % mortalitu za přijatelný výsledek. Autoři považují ECMO program za opodstatněnou

součást komplexu terapeutických metod v moderním kardiocentru. Základním předpokladem úspěšného ošetřování nemocných je

konstruktivní multidisciplinární přístup a spolupráce.

Klíčová slova: extrakorporální membránová oxygenace, kardiogenní šok, respirační selhání, srdeční selhání, tým

Zveřejněno: 1. červen 2010  Zobrazit citaci