Interv Akut Kardiol. 2009;8(5):242-246
Přes významné pokroky v primární a sekundární prevenci náhlé srdeční smrti zůstává stratifikace rizika individuálních pacientů nadále
problematická. V praxi je zatím omezena na stanovení ejekční frakce levé komory srdeční, což je nejrobustnější ze studovaných parametrů.
Bouřlivý rozvoj genomového výzkumu v posledních 20 letech přináší naději, že bude možné využít k predikci rizika maligních
arytmií v obecné populaci nové poznatky získané studiem molekulární a genetické podstaty mendelovsky přenášených onemocnění,
jako je syndrom dlouhého a krátkého intervalu QT. V současné době probíhají velké populační studie, které by měly identifikovat genetické
markery spojené s vyšším rizikem vzniku maligních arytmií jak u dosud zdravé populace, tak i u pacientů s organickým srdečním
onemocněním. V tomto článku přinášíme přehled současných znalostí z této oblasti a popisujeme praktický příslib využití genetické
informace pro budoucí aplikaci v rizikové stratifikaci náhlé srdeční smrti.
Despite significant advances in primary and secondary prevention of sudden cardiac death, risk stratification in individual patients is of
a limited value. In clinical practice, it remains restricted mainly to assessment of left ventricular ejection fraction which is the most robust
parameter among all. Advances in the field of genomic medicine open new opportunities to apply knowledge obtained through studies
of Mendelian diseases such as short or long QT syndrome for risk prediction of malignant arrhythmias in general population. Currently,
population studies are ongoing that aim at identification of genetic markers associated with increased risk of life-threatening arrhythmia
both in apparently healthy population and in patients with structural heart disease. In this article, we review current state of knowledge
in this field and identify potential practical use of genetic susceptibility markers in risk stratification of sudden cardiac death.
Zveřejněno: 20. listopad 2009 Zobrazit citaci