Proč v samotném úvodu začínat otázkou? Snad proto, že ne všechno, k čemu jsme v oboru intervenční kardiologie v posledních letech dospěli považuji za jasné klady tohoto relativně mladého oboru kardiologie.

Nejprve fakta pozitivní: zřejmě největším přínosem, který svou úrovní právě v České republice vzbudil pozornost až na stránkách renomovaného New England Journal of Medicine(1), je léčba akutního infarktu myokardu. Spolu s Dánskem jsme dáváni za příklad v kvalitě organizace transportu nemocných a vytvoření sítě center, která jsou schopna v co nejkratší době provést intervenci u těcho nemocných. Výsledky studií PRAGUE-1 a PRAGUE-2 jsou z hlediska ovlivnění mortality a ostatních komplikací AIM dávány za příklad i pro země jinak považované za obecně vyspělejší. Odvrácenou stranou v této problematice je fakt, že nejsme schopni dosáhnout toho, aby u nemocných bez možnosti transportu byla včas zahájena léčba modernějším fibrinolytikem, než je streptokináza! Příchod potahovaných stentů do koronárních inetrvencí je významným pokrokem, v České republice ho zatím provázejí především problémy v zajištění jejich úhrady.

Open full article

References