Intervenční a akutní kardiologie, 2010 (roč. 9), číslo 3 - aktuální číslo

Jan Harrer

Co je nového v arteriální revaskularizaci věnčitých tepen ?

-

Jan Bělohlávek, Vilém Rohn, Jan Kunstýř, Jan Tošovský, Martin Balík, Michal Semrád, Jan Horák, Michal Lipš, Severyn Romaniv, František Mlejnský, Igor Vykydal, Jan Krištof, Martin Stříteský, Vratislav Mrázek, Aleš Linhart, Jaroslav Lindner

Profil pacientů léčených extrakorporální membránovou oxygenací (ECMO)

Profile of patients treated with extracorporeal membrane oxygenation (ECMO)

Úvod: Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je uznávanou záchrannou („rescue“) metodou v léčbě těžkého respiračního anebo kardiálního selhání u dětí a novorozenců a v posledních letech je stále častěji využívána i u dospělých. Podpora systémem ECMO může být zahájena velmi rychle v urgentních situacích jak perkutánním, tak chirurgickým přístupem a umožňuje překlenutí k rozhodnutí o dalším postupu, k jiným podpůrným systémům nebo k urgentní orgánové transplantaci. Cíl: Seznámit odbornou veřejnost se zkušenostmi ECMO programu v kardiocentru. Metody, pacienti a výsledky: Za indikaci a průběh ECMO podpory u všech pacientů je zodpovědný tzv. ECMO tým složený ze zástupců jednotlivých oborů, které se na ECMO programu podílejí. Od založení ECMO týmu v naší instituci v říjnu 2007 bylo do konce února roku 2010 indikováno k mechanické srdeční podpoře celkem 30 konsekutivních pacientů. ECMO podpora byla nakonec zahájena u 27 nemocných, 1 pacientka zemřela během implantace, 1 nemocná měla systém napojen jako pravostrannou srdeční podporu a jedna nemocná byla připojena na levostrannou srdeční podporu. U ECMO pacientů byl použit celkem 18× veno-arteriální přístup, 9× veno-venózní, 3× byl zvolen centrální chirurgický přístup, u zbylých pacientů periferní. Dva pacienti byli ošetřeni jako plánovaní před riskantní perkutánní koronární intervencí, u všech ostatních se jednalo o urgentní stavy. Nejčastější indikací k ECMO podpoře byl postkardiotomický kardiogenní šok (14×) a nezvladatelné respirační selhání charakteru ARDS (9×, z toho 5× v souvislosti s infekcí virem chřipky typu H1N1). U 4 pacientů se jednalo o těžké pravostranné srdeční selhání a 3 pacienti měli akutní infarkt myokardu s rupturou mezikomorové přepážky. Průměrná doba podpory byla 8 dní (1–28 dní). Čtrnáct pacientů (52 %) bylo úspěšně od ECMO odpojeno, z nich 2 zemřeli po dlouhotrvající následné hospitalizaci, 10 (37 %) se dožilo propuštění a 2 nemocní jsou v době přípravy článku stále hospitalizováni. Závěr: ECMO umožňuje stabilizaci a léčbu nemocných v těžkém kardiorespiračním selhání, nejčastějšími důvody indikace ECMO podpory v kardiocentru je postkardiotomický kardiogenní šok, těžké ARDS a kardiogenní šok u infarktu s rupturou komorového septa. S ohledem na kritický stav nemocných hodnotíme cca 60 % mortalitu za přijatelný výsledek. Autoři považují ECMO program za opodstatněnou součást komplexu terapeutických metod v moderním kardiocentru. Základním předpokladem úspěšného ošetřování nemocných je konstruktivní multidisciplinární přístup a spolupráce.

Ivo Bernat, Jan Pešek, Jiří Koza, Michal Šmíd, Hana Brůhová, Gabriela Štěrbáková, Lucie Štěpánková, Martin Kačer, Petr Doškář, Richard Rokyta

Srovnání nízké a standardní dávky nefrakciovaného heparinu u transradiálních diagnostických srdečních katetrizací

Comparison of low and standard dose of unfractionated heparin in transradial diagnostic cardiac catheterizations

Při transradiálních srdečních diagnostických katetrizacích se z důvodu prevence okluze radiální tepny dosud užívá nefrakciovaný heparin (UFH) ve standardní dávce 5 000 jednotek (j.). Cílem naší práce bylo srovnání této dávky s podáním dávky 2 000 j. UFH s využitím perfuzní hemostázy. Celkem bylo randomizováno 280 pacientů přijatých k jednodennímu pobytu v nemocnici a 78 z nich vyřazeno vzhledem k ad hoc provedené intervenci (PCI). Hodnoceno bylo 202 pacientů, 102 ve skupině A (5 000 j.) a 100 ve skupině B (2 000 j.). Nezjistili jsme významné rozdíly ve výskytu okluze radiální tepny, hematomu ani doby komprese v obou skupinách.

Bronislav Janek

Riziko vzniku kontrastem indukované nefropatie a možnosti jeho ovlivnění

Risk of developing contrast – induced neuropathy and possibilities of management

Podání jodových kontrastních látek může vést ke vzniku kontrastem indukované nefropatie. Její výskyt je u rizikových nemocných nikoliv zanedbatelný a představuje zhoršení krátkodobé a za jistých okolností i dlouhodobé prognózy nemocného. Je podán přehled rizikových faktorů vzniku kontrastem indukované nefropatie, návrhu jejich skórování a možností prevence jejího vzniku.

David Šipula, Václav Procházka, Leoš Pleva, Miroslav Homza

Akutní disekce aorty řešená stentgraftem

Acute aortic dissection managed with a stent graft

Jednačtyřicetiletý pacient byl přeložen na naši kliniku pro akutně vzniklé torakalgie ke koronarografii, byl vyšetřen echokardiograficky a koronarograficky bez známek akutní koronární léze. Aortograficky a pomocí CTA zjištěna akutní disekce s falešným luminem od a. subclavia sin. až po a. iliaca l. sin. – disekce typu B. Aortální disekce byla vzhledem k celkovému stavu pacienta ošetřena implantací stentgraftu Valiant 34–34–212 mm. Při kontrolním vyšetření zjištěno slabé plnění a. subclavia sin., proto provedena její transpozice na a. carotis communis. Při dalším sledování pacient bez potíží.

Stanislav Šimek, Jan Horák, Vilém Danzig, Tomáš Janota, Aleš Linhart

Silikonové prsní implantáty a koronární intervence

Silicone breast implants and coronary intervention

Zvětšení prsů silikonovými implantáty může zhoršit proveditelnost koronární angiografie a případné koronární intervence. Při rozhodnutí o jejich implantaci by tato skutečnost měla být brána v potaz u žen s vyšším rizikem aterosklerózy.

Jiří Kettner

Levosimendan – příběh pokračuje

Levosimendan – story continued

Hlavní indikací pro použití inotropních léků je dysfunkce myokardu s periferní hypoperfuzí, přestože chybí evidence dlouhodobé účinnosti a bezpečnosti takové léčby. Levosimendan díky svým výjimečným mechanizmům účinku při srovnání s tradičními inotropními léky nabízí nové možnosti v léčbě akutního srdečního selhání. Platí to zejména pro vybrané skupiny nemocných s anamnézou chronického srdečního selhání a chronickou léčbou betablokátory, což bylo prokázáno v kontrolovaných studiích. Další perspektivní možnosti jeho použití představují zejména nemocní s myokardiální dysfunkcí po kardiochirurgických výkonech či v důsledku toxického poškození během sepse. Závěrem jsou shrnuta praktická doporučení pro optimalizaci účinnosti a bezpečnosti aplikace levosimendanu u nemocných s akutním dekompenzovaným srdečním selháním.

Miloslav Brtko

Trimetazidin při perkutánní koronární intervenci a chirurgické revaskularizaci myokardu

Using of trimetazidine in percutaneous coronary interventions and coronary artery bypass grafting

Trimetazidin je selektivním inhibitorem 3-ketoacyl-koenzym A-tiolázy. Při hypoxii dojde po jeho podání blokováním β-oxidace mastných kyselin k metabolickému posunu ve prospěch glykolýzy, při které se spotřebovává na výrobu jedné molekuly adenosintrifosfátu méně kyslíku. V důsledku toho dochází ke zmírnění buněčné acidózy a ke zmírnění jejich následků. V článku je podán přehled studií s trimetazidinem při revaskularizačních výkonech, které dokládají jeho příznivý vliv na rozsah ischemie, myokardiání nekrózy i ischemicko- reperfuzního poškození.

Stanislav Šimek

Studie CHAMPION PLATFORM

CHAMPION-PLATFORM trial

Mezinárodní randomizovaná studie CHAMPION-PLATFORM testuje použití nového intravenózního inhibitoru destičkových ADP receptorů – cangreloru v situaci ad-hoc PCI. Ačkoli výskyt primárního sledovaného ukazatele (kombinace smrti, IM a opakované revaskularizace) nebyl podáním cangreloru významně ovlivněn, 30denní mortalita a výskyt trombózy stentu byly v aktivně léčené skupině významně nižší. Potvrdí-li roční sledování pacientů v této studii příznivý vliv cangreloru na prognózu nemocných, má tento preparát dobrý potenciál stát se standardní protidestičkovou léčbou během koronárních intervencí.