English version
Aktuálně z Intervenční a akutní kardiologie
Intervenční a akutní kardiologie - obsach připravovaného čísla 5-6/2012
 |
|
Z posledního čísla
Duální protidestičková léčba u nemocných s trvalou indikací k antikoagulační terapii
Ivo Varvařovský
Trvalá antikoagulační léčba (anticoagulant therapy, AT) dokáže snížit riziko embolizačních příhod u nemocných s fibrilací síní, u nemocných s mechanickou chlopenní náhradou a u pacientů s tromboembolickou nemocí. Duální protidestičková léčba (dual antiplatelet therapy, DAT) v těchto indikacích selhává, je však prokazatelně účinná pro snížení rizika ischemických příhod nemocných po prodělaném akutním koronárním syndromu a u nemocných po implantaci koronárního stentu. Kombinace obou léčebných režimů je potom spojena s vysokým rizikem krvácení. Přesto se zdá být trojkombinace aspirin + clopidogrel + warfarin („triple therapy“, TT) lepší volbou především pro nemocné s vysokým rizikem tromboembolie v prvních měsících po koronární příhodě nebo po PCI. Údaje, které by vedly k rozřešení této otázky, jsou však stále nedostatečné.
Současný stav endovaskulární léčby aneuryzmat abdominální aorty a její postavení v léčebném algoritmu
Martin Köcher, Petr Utíkal, Maria Černá, Petr Bachleda, Pavel Dráč
Aneuryzma abdominální aorty je relativně časté onemocnění ve vyšším věku, a to především v mužské populaci. Většina aneuryzmat je asymptomatických a projeví se až rupturou, která je spojena s vysokou celkovou i perioperační mortalitou. Za nejvýznamnější prediktivní faktor ruptury je považován maximální průměr aneuryzmatu. Standardní technikou léčby je chirurgická resekce vaku výduti a jeho náhrada pomocí umělé cévní protézy spojené s aortou pomocí cévního stehu. Tento výkon je však charakterizovaný velkou invazivitou a hemodynamickou náročností a výsledky závisí na morbiditě nemocných s výdutí, a tím jejich operačním riziku. S cílem snížit perioperační mortalitu a morbiditu a rozšířit indikační kritéria pro léčbu aneuryzmat abdominální aorty i na pacienty s vysokým operačním rizikem, u kterých byla klasická chirurgická léčba provázena právě vysokou mortalitou a morbiditou, byla na přelomu 80. a 90. let dvacátého století do klinické praxe zavedena endovaskulární léčba aneuryzmatu břišní aorty. Článek shrnuje současné znalosti o indikacích, technikách a výsledcích endovaskulární léčby aneuryzmat abdominální aorty, o komplikacích a možnostech jejich léčby a o postavení endovaskulární léčby v terapeutickém algoritmu aneuryzmat abdominální aorty.
Léčba statiny u pacientů s akutním koronárním syndromem
Za kolektiv autorů:, Jan Piťha, Tomáš Štulc, Tomáš Janota, Vasiľ Hricák
Společné stanovisko České společnosti pro aterosklerózu, Pracovní skupiny akutní kardiologie České kardiologické společnosti a Pracovnej skupiny akútnej kardiológie Slovenskej kardiologickej spoločnosti
Vybrané články
Přednemocniční trombolýza srdečního infarktu – současnost a perspektivy
Karel Dvořák
Ve většině civilizovaných zemích je v současné době v léčbě STEMI převládající reperfuzní strategie primární perkutánní koronární intervence (dále PPCI). Celkový výsledek reperfuzní léčby, jak PPCI, tak i dříve převážně používané trombolytické terapie (dále TT), je tím lepší, čím časněji po vzniku příznaků STEMI je dosaženo obnovení průtoku infarktovou tepnou. Jak ukazují některé registry a studie, je mortalita při reperfuzní terapii PPCI a TT u nemocných s prvním medicinským kontaktem do 3 hod. od vzniku příznaků STEMI prakticky stejná. Medián časového zdržení PPCI proti přednemocniční trombolytické terapii (dále PTT) je i při dobré organizaci nejméně 60 minut, což je však obzvláště významné v prvních dvou nebo třech hodinách po vzniku STEMI. Zatím jediná nevelká studie CAPTIM srovnávala PPCI a PTT. Nižší mortalita byla ve skupině PTT, ale snížení nedosáhlo statistické významnosti. Byly zde uplatněny principy nyní t zv. farmako-invazivní strategie, což zahrnuje PTT, podání aspirinu, clopidogrelu a nízkomolekulárního heparinu s následným přímým transportem do PPCI centra. V současné době očekáváme výsledky studie STREAM srovnávající nemocné, u nichž jsou uplatněny principy farmako-invazivní strategie včetně PTT s následným přímým transportem do PCI centra a skupinu nemocných bez TT bezprostředně ošetřených v PCI centrech. Do studie jsou zahrnuti pouze nemocní kontaktováni do 3 hodin od vzniku příznaků.
Současná a budoucí léčba tromboembolizmu u pacientů s fibrilací síní
Petr Heinc, Ondřej Moravec, Jan Přeček, Jana Ondrušková, Miloš Táborský
Poslední nová evropská doporučení pro léčbu nemocných s fibrilací síní optimalizují antikoagulační léčbu na základě nové stratifikace rizika tromboembolizace dle tzv. CHA2DS2Vasc skóre, nicméně jen okrajově se zmiňují o budoucnosti alternativní antikoagulační léčby pomocí přímých inhibitorů trombinu, nebo inhibitorů faktoru Xa. Tento článek pojednává o limitacích a potenciálních výhodách nových antikoagulancií, shrnuje výsledky studií s novými perorálními antikoagulanciemi v nejpokročilejším stadiu klinického výzkumu a odhaduje perspektivu nové éry antikoagulační léčby.
Duální protidestičková léčba u nemocných s trvalou indikací k antikoagulační terapii
Ivo Varvařovský
Trvalá antikoagulační léčba (anticoagulant therapy, AT) dokáže snížit riziko embolizačních příhod u nemocných s fibrilací síní, u nemocných s mechanickou chlopenní náhradou a u pacientů s tromboembolickou nemocí. Duální protidestičková léčba (dual antiplatelet therapy, DAT) v těchto indikacích selhává, je však prokazatelně účinná pro snížení rizika ischemických příhod nemocných po prodělaném akutním koronárním syndromu a u nemocných po implantaci koronárního stentu. Kombinace obou léčebných režimů je potom spojena s vysokým rizikem krvácení. Přesto se zdá být trojkombinace aspirin + clopidogrel + warfarin („triple therapy“, TT) lepší volbou především pro nemocné s vysokým rizikem tromboembolie v prvních měsících po koronární příhodě nebo po PCI. Údaje, které by vedly k rozřešení této otázky, jsou však stále nedostatečné.
